Znáte ten pocit, kdy byste se nejraději zavřeli přede všema lidma někam, kde vás nikdo nenajde? Nikdy jsem nebyla ten člověk, kterej rád tráví čas sám. Ještě tak před rokem bych si vůbec nedokázala představit víkend, kdy bych si dělala něco svého, sama, s nikým bych se nesešla. Žila jsem v domnění, že bych sama sobě začala lézt na nervy, nevěděla bych, co si počít s volným časem o samotě. Jak se sešel rok s rokem, tak jsem si začala uvědomovat, že je vlastně celkem důležitý a dokonce i osvobozující prostě být někdy sám. Odložit mobil, nechat jen tak volně plynout své myšlenky, sebrat se a vydat se za dobrodružstvím. A tak se stalo, že jednoho srpnového rána stojím na nástupišti Hlavního nádraží, v ruce svírám knížku, rozespalá nastupuju do vlaku a po chvíli už jen vidím míhající se krajinu. Rozhodla jsem se den předtím, že potřebuju nutně někam vyrazit, být jen sama se sebou a hlavně na nic nemyslet.

Okolo desáté ráno vystupuju v Brně, svítí sluníčko a moje nálada je více než výborná. Zakazuju si cokoliv hledat na mobilu, v Brně už jsem párkrát byla, takže mapy nejsou potřeba. Bloudím uličkami až dorazím ke Café Atlas. Čtu ,,Okamžiky štěstí'' od Patrika Hartla, usmívám se nad vtipnými pasážemi a pomalu upíjím filtrovanou kávu. Za chviličku mi už na stole přistává doslova královská snídaně. Tentokrát jsem se rozhodla navštívit jiná místa než při minulém výletu (článek se spoustou tipů si můžete přečíst tady). Po snídani pokračuji ve své kavárenské trase, míjím turistickou kuriozitu, neobvyklou sochu koně na náměstí Svobody, dále procházím kolem Janáčkova divadla a směřuji dále do čtvrti Veveří, kde zapadnu do roztomilé kavárny Punkt. Toto místo se pyšní opravdu velikým výběrem kávy na filtr i espresso. Já volím lahodnou Etiopii z Five Elephant. Žádný mobil, hluboko se ponořuji do všech časopisů Standart, které tam mají. Když odcházím, tak si opět připadám o trochu kávově vzdělanější :D! Po kávové vlně, jak teoretické, tak i té reálné, se vydávám do nedaleké Botanické zahrady přírodovědecké fakulty, kde se nadšeně procházím velkými skleníky. Dočíst napínavou kapitolu putuju do Mymika Coffee baru. Nenápadně poslouchám rozhovor známých herců sedících u vedlejšího stolu. Tohle mě vždycky baví! Protože dostávám obrovský hlad, rychle spěchám do vyhlášeného Soul bistra, kde je to úžasně roztomilé a útulné.

Jako dezert volím české maliny, které si kupuju na Zelném trhu. Posadím se k fontáně, zobu ovoce a pozoruji kolemjdoucí. Je krásný slunný den a já jsem za tyhle (bohužel asi poslední) teplé letní chvíle neskutečně vděčná. Jako poslední zastávku volím Monogram Espresso bar, do kterého jsem se při minulém výletu nedostala. Jsem nadšená. Povaluju se v okně obestlaná měkkými polštářky, upíjím filtr z roztomilého vzorovaného hrnečku a čtu další a další kapitoly mé knížky. Filtr za mě prostě dokonalý! Tady to opravdu umí.:)

Do vlaku si kupuju haldu jídla, koukám na film a s dnešním solo výletem jsem nadmíru spokojená. Byl to strašně osvobozující pocit procházet se jen tak ulicemi a nenahlížet při tom do mapy, mlčet a nemuset nikomu na nic odpovídat, jít tam, kam sama chci, a nemuset to s nikým konzultovat ... V poslední řadě nemuset řešit, jak vypadáte, protože stejně nemáte nikoho, kdo by vás fotil :D

Taky jste někdy rádi pouze sami? :)