Výlety s rodičema... definováno jedním slovem- hrůza! Povinné prohlídky s průvodcema, restaurace pro usedlé ,,postarší'' (mami, promiň :D), žádné hipsterské kavárny, žádné seznamování s pěknýma Rakušákama :D

A tak se mi konečně splnil sen. Vyrazila jsem sama (s Verčou teda) na 3 dny do Vídně a Bratislavy. Ou jee! Konečně to bylo cestování podle mě, jen takové, které mě baví. Obrazily jsme pár super kaváren, foodie markety, netrápily se hodiny v muzeích, na Mariahilferstraase si udělaly radost v obchodech. Minulý článek jsem psala zrovna v Urban Café na Florenci, kde jsem čekala na Verču, a právě tam začala naše holčičí cesta bez rodičovského dozoru. Cesta autobusem akorát vystačila na dva filmy, jen kdyby mi Verunka nespala na rameni :D...

V Bratislavě jsme byly něco po poledni, ubytovaly se a už honem spěchaly zahájit naše coffee/žrací tour po Bratislavě. O tom ale více v dalším článku. Slibuju!

 V sobotu nás totiž čekala Vídeň (přece jen, ta zajímavější část), o které se tady chci trochu rozepsat a dát vám třeba i nějaké tipy, když tam vyrazíte. Závist Slovákům! Vlakem je to sotva hodinu a už jste ve Vídni. Metrem jsme se z nádraží svezly na nákupní ráj ,,Marušku'' a pak dále pokračovaly do samotného centra. Vídeň má naprosto úžasnou atmosféru, krásné památky a musím říct, že mi docela připomíná Prahu. Na ulicích slyšíte skoro pořád slovenštinu, sem tam i češtinu, takže jsem se fakt skoro cítila jako doma. Nadšená jsem byla z Albertiny, kde jsme se zaradovaly, že většinu autorů známe. Hodiny výtvarného umění ze mě snad ještě udělají umělecky vzdělaného smrtelníka :D Když jsme si odbyly kulturu, tak konečně následovaly kavárny a jídlo. Večer jsme zakotvily na vídeňské náplavce, která té pražské docela konkurovala. No posuďte sami z fotek :)  Utahané, ale šťastné jsme si koupily vínko do vlaku (v Rakousku od 16!!!!!!!!) a vyrazily zpět na Slovač.