Pamatuju si, jak jsem přesně před rokem seděla ve svém čtecím křesle a přemýšlela o novoročních předsevzetích. Nikdy předtím jsem si žádná nedávala, nějak jsem se děsila, že dopadnu podobně jako ti, co prvního ledna rovnou z party naklušou do posilovny plní nadšení, ale pak už je tam nikdo celý rok nedostane. A řekla jsem si dost! Takhle nesmím přemýšlet. Když si dám předsevzetí, tak ho taky splním. Nechci ,,prohrát''. Vzala jsem to jako velkou soutěž sama se sebou. Alespoň ze začátku, než se z předsevzetí stala rutina a později i několik velkých koníčků.

Jedno z nejdůležitějších předsevzetí- Úplně změním svoje stravování. Jak to dopadlo?

Přišel první leden a já se do téhle nelehké změny pustila s vervou. Nakoupila jsem si několik knížek a hltala informace. Už toho prvního dne nového roku jsem věděla, že ukrutně potřebuju všechno změnit. Cítila sem že se musím někam pohnout, abych mohla být spokojená sama se sebou. Zezačátku jsem začala vařit podle knížky Lahodně s Ellou, kvůli kožním problémům a nevolnostem jsem vynechala všechny mléčné výrobky, bílé bagety plné jen prázdných kalorií jsem vyměnila za žitné či semínkové chleby a hlavně přestala jsem jíst jakékoliv ,,zpracované potraviny'', potraviny plné aditiv a konzervantů. Z kuchyně najednou zmizely všechny ty přeslazené sušenky, šunky, tavené sýry. V mém slovníku se najednou až příliš často objevovala pohanka, cizrna, kořenová zelenina, chia, oříšková másla. Ani ne po měsíci už jsem si byla naprosto jistá, že tahle změna stála za to. Za celou zimu jsem nebyla nemocná, s nadšením jsem objevovala pořád nové zdravé suroviny, učila se vařit podle zdravých receptů, únava byla ta tam a já cítila, že konečně můžu říct, že ráda jím. I když jsem žvýkala kadeřávek nebo špenát, tak mi to prostě chutnalo. Zní to hloupě, ale tohle jsem nikdy předtím neměla. Nikdy předtím jsem neřešila, co jím, jestli to má nějakou výživovou hodnotu. Během roku se mé stravování trochu vyvýjelo a postupně jsem začala jíst pouze rostlinnou stravu. A teď? Jsem na to tak zvyklá, že už nechci nic jinýho. Opravdu jsem si zdravé jídlo nastavila jako hlavní prioritu. Vždyť to dělám pro sebe, pro své zdraví. Kdybych si chtěla dát třeba maso nebo vejce, tak si to prostě dám, někdy za čas, ale většinou už na to ani nemám chuť. Celkově je to můj životní styl, žádná dieta. Tohle byla rozhodně má největší změna, která přinesla upřímnou radost, že mé malinkaté předsevzetí ,,jíst zdravěji'' vyústilo až sem.

Další předsevzetí- vážit si maličkostí, cestovat, číst, zažít opravdu významné chvíle se svými přáteli

Vždycky jsem měla sklony být tak trochu negativní v některých chvílích. ,,Hmm, zase sněží, tyvole...'' ,,Super, zmoknu!'' ,,Nemůže si ta ženská sednout k okýnku a nezabírat dvě místa?'' Až tento rok jsem se doopravdy naučila některý věci brát s nadhledem, vždyť to jsou občas takové maličkosti, které nám kazí den. Naučila jsem se chválu nejen přijímat, ale také umět chválit. Nerozčilovat se nad kritikou, spíš se nad ní zamyslet.
Spolu se zdravou stravou jsem se dostala k józe, v létě pak i k posilovně. Podařilo se mi vyvrátit pár mých mylných představ- v posilovně je to samej zpocenej rambo, nikdy mě to nebude bavit. A hele! Najednou si týden bez cvičení nedokážu představit. S kamarádkou se tam úžasně zasmějeme a pak se společně podpíráme, když nemůžeme slézt ze schodů.

Začala jsem konečně něco dělat pro splnění svého velkého snu. Velkého kávového snu, pracovat v kavárně s výběrovou kávou a později nějakou takovou kavárnu i sama mít. V létě jsem byla na základním baristickém kurzu v Doubleshotu a na podzim na kurzu Latte Art u Petry Veselé v Jílovém. Už zbývá jen obléct zástěru a nastoupit za pult s kávovarem, už jen malý krůček vpřed. To bude rozhodně jedno z největších předsevzetí pro rok 2018!

V březnu jsem se povalovala a slunila v Dubaji.
Strávila jsem krásnou dovolenou v Portugalsku a navštívila pohádkový Lisabon.























Zavítala jsem do kávové Mekky, hipsterského Berlína.
Rok 2017 byl převratný. Byl plný skvělých přátel, úžasných dovolených. Občas mě trochu potrápil, rozbrečel i unavil, ale stál za to. Už se těším, co přinese rok 2018. Tímto posledním článkem v roce vám přeju krásného Silvestra, hodně štěstí v novém roce a nazapomínejte: předsevzetí rozhodně nejsou k ničemu! Třeba vás také dostanou někam, kde najdete štěstí, lásku nebo novou zálibu. O čem by ten život byl, kdybychom neměli žádné cíle?

Vždycky jsem milovala knížky, strašně ráda jsem je dostávala jako dárek a ještě raději někomu darovala. Znáte ten pocit, když se začtete do opravdu poutavé knihy a najednou úplně ztratíte pojem o čase? Zbožňuju vůni knížek, knihkupectví, knihovny, pořád sleduju knižní novinky. Jsou knížky, které čtu pořád znova a znova, něco mi daly a třeba i změnily mé názory, pohled na jisté věci. Obecně je známo, že spousta lidí říká, že nečte, protože je to nebaví. Myslím, že si občas jen špatně vybereme a pak to přeneseme na všechny potenciální knížky. Někoho naplňuje ryze ,,školní složitá'' četba, Orwell, Puškin, Tolstoj nebo třeba Čapek, u kterých se zamyslíte, mají nějaké hlubší myšlenky, odráží tu danou dobu. Někdo se chce u knížky zasmát, někdo odpočinout, někdo zamyslet. Myslím, že každý nalezne alespoň pár knížek, které zhltne během jednoho odpoledne. Já osobně u některé povinné četby umírám, jiná mě baví, nejradši ale stejně čtu to, co si sama vyberu.



Hygge- Proč jsou Dánové nejšťastnějším národem na světě? (i když je tam zima jak v mrazáku, i když je tam přes zimu pořád tma). Díky životní filosogii Hygge! Hygge je když si sednete s knihou do svého útulného koutku a popíjíte horkou čokoládu, hygge je když venku sněží a vy v teplých ponožkách odpočíváte u krbu, hygge je letní piknik v parku s dobrými pochoutkami a přáteli. Tato knížka vám ukáže, jak mít šťastný způsob života hezky po skandinávsku.

Věci, které uvidíte, jen když zpomalíte- tato knížka shrnuje nejdůležitější učení buddhistů, jak dosáhnout vnitřního klidu a rovnováhy v moderní společnosti. Náž život je uspěchaný, plný negativních vlivů. Tato knížka nás vede k zamyšlení, jak se na zdánlivě ,,špatné věci'' koukat jinýma očima, v každém životním neúspěchu hledat lekce, klást si v životě otázky, řídit se vlastními pocity, být ohleduplný k ostatním. Knížka je prokládána nádhernými citáty myšlenkami.


Bábovky- pravděpodobně nejznámější česká autorka současnosti, Radka Třeštíková, se pomalu stává továrnou na české bestsellery. Tato první známá kniha této autorky popisuje osudy 12 žen, které jsou si jistým způsobem podobné. Když je milenka sama s mužem, může všechny, jindy nemůže ale vůbec nic. Po jaké době jí milenec začne srovnávat se svou manželkou, a za jak dlouho zjistí, že jsou všechny ženy vlastně úplně stejné? Bábovky jsou zárukou na úspěch při vybírání dárku pro mámu nebo babičku.


Dělám si to sám- Martin Váša si všechny své problémy dělá sám, má permanentu do fitka, i když tam nechodí, ukládá si peníze každý měsíc na spořící účet, aby je ke konci měsíce mohl zase všechny vybrat, nerad platí složenky (a už vůbec ne včas). Pokud se chcete upřímně zasmát nad všemi nástrahami moderní společnosti, tak tohle je ta pravá knížka.

Zázračný úklid v hlavě- nedokážete z hlavy vytěsnit negativní myšlenky, odprostit se od lidí, se kterými se doopravdy bavit nechcete? Udělejte si úklid ve své mysli.

The girl who saved the king of Sweden- Kdo by neznal legendárního Stoletého staříka, zkuste něco podobně skvělého!

Paulo Coellho (Jedenáct minut, Alchymista, Nevěra...)- v poslední době jsem si hodně oblíbila tohoto autora a celkově všechny knížky s duchovní tématikou. Obzvláště Mnich, který prodal své ferrari dal mému myšlení a celkově asi i životu poněkud jiný rozměr. Je důležité si někdy uvědomit opravdové životní hodnoty a trochu porovnat jejich důležitost.

Je sobota, 7 hodin ráno. Probouzím se do krásného slunečného rána a už se nemůžu dočkat až s košíkem vyrazím na trh. Hodím na sebe huňatý svetr, kalhoty, tenisky a vyrážím. Žádné hodinové malování a na nakupování okurek asi taky nepotřebuju mít outfit jako z Vogue. Okolo 8 už se procházím po břehu Vltavy, nad kterou se drží magická mlha. Už už se ale skrz ní prodírá podzimní sluníčko. Mhouřím oči a natáčím se ke slunci. Začínají mi chodit esemesky typu- ,,Tyjo, já to včera fakt přehnal/a, nikdy nebudu pít'' nebo - ,,Dneska asi prospím celej den!''. Honem mobil vypínám a už si jen užívám tu atmosféru a nenechávám se ničím rušit. Asi jsem divná... Místo pátečních party tady nadšeně pobíhám s košíkem, do něhož si skládám zeleninu, vajíčka od ,,veselých českých'' slepic, kupuju voňavé lišky a vážu si luční kytku. Kupuju si ranní filtr a už se jen kochám výhledem, který mě nikdy neomrzí. Štěstí! Jak málo k němu stačí. Sobotní rána jsou prostě ve znamení Náplavky.