Pamatuju si, jak jsem přesně před rokem seděla ve svém čtecím křesle a přemýšlela o novoročních předsevzetích. Nikdy předtím jsem si žádná nedávala, nějak jsem se děsila, že dopadnu podobně jako ti, co prvního ledna rovnou z party naklušou do posilovny plní nadšení, ale pak už je tam nikdo celý rok nedostane. A řekla jsem si dost! Takhle nesmím přemýšlet. Když si dám předsevzetí, tak ho taky splním. Nechci ,,prohrát''. Vzala jsem to jako velkou soutěž sama se sebou. Alespoň ze začátku, než se z předsevzetí stala rutina a později i několik velkých koníčků.

Jedno z nejdůležitějších předsevzetí- Úplně změním svoje stravování. Jak to dopadlo?

Přišel první leden a já se do téhle nelehké změny pustila s vervou. Nakoupila jsem si několik knížek a hltala informace. Už toho prvního dne nového roku jsem věděla, že ukrutně potřebuju všechno změnit. Cítila sem že se musím někam pohnout, abych mohla být spokojená sama se sebou. Zezačátku jsem začala vařit podle knížky Lahodně s Ellou, kvůli kožním problémům a nevolnostem jsem vynechala všechny mléčné výrobky, bílé bagety plné jen prázdných kalorií jsem vyměnila za žitné či semínkové chleby a hlavně přestala jsem jíst jakékoliv ,,zpracované potraviny'', potraviny plné aditiv a konzervantů. Z kuchyně najednou zmizely všechny ty přeslazené sušenky, šunky, tavené sýry. V mém slovníku se najednou až příliš často objevovala pohanka, cizrna, kořenová zelenina, chia, oříšková másla. Ani ne po měsíci už jsem si byla naprosto jistá, že tahle změna stála za to. Za celou zimu jsem nebyla nemocná, s nadšením jsem objevovala pořád nové zdravé suroviny, učila se vařit podle zdravých receptů, únava byla ta tam a já cítila, že konečně můžu říct, že ráda jím. I když jsem žvýkala kadeřávek nebo špenát, tak mi to prostě chutnalo. Zní to hloupě, ale tohle jsem nikdy předtím neměla. Nikdy předtím jsem neřešila, co jím, jestli to má nějakou výživovou hodnotu. Během roku se mé stravování trochu vyvýjelo a postupně jsem začala jíst pouze rostlinnou stravu. A teď? Jsem na to tak zvyklá, že už nechci nic jinýho. Opravdu jsem si zdravé jídlo nastavila jako hlavní prioritu. Vždyť to dělám pro sebe, pro své zdraví. Kdybych si chtěla dát třeba maso nebo vejce, tak si to prostě dám, někdy za čas, ale většinou už na to ani nemám chuť. Celkově je to můj životní styl, žádná dieta. Tohle byla rozhodně má největší změna, která přinesla upřímnou radost, že mé malinkaté předsevzetí ,,jíst zdravěji'' vyústilo až sem.

Další předsevzetí- vážit si maličkostí, cestovat, číst, zažít opravdu významné chvíle se svými přáteli

Vždycky jsem měla sklony být tak trochu negativní v některých chvílích. ,,Hmm, zase sněží, tyvole...'' ,,Super, zmoknu!'' ,,Nemůže si ta ženská sednout k okýnku a nezabírat dvě místa?'' Až tento rok jsem se doopravdy naučila některý věci brát s nadhledem, vždyť to jsou občas takové maličkosti, které nám kazí den. Naučila jsem se chválu nejen přijímat, ale také umět chválit. Nerozčilovat se nad kritikou, spíš se nad ní zamyslet.
Spolu se zdravou stravou jsem se dostala k józe, v létě pak i k posilovně. Podařilo se mi vyvrátit pár mých mylných představ- v posilovně je to samej zpocenej rambo, nikdy mě to nebude bavit. A hele! Najednou si týden bez cvičení nedokážu představit. S kamarádkou se tam úžasně zasmějeme a pak se společně podpíráme, když nemůžeme slézt ze schodů.

Začala jsem konečně něco dělat pro splnění svého velkého snu. Velkého kávového snu, pracovat v kavárně s výběrovou kávou a později nějakou takovou kavárnu i sama mít. V létě jsem byla na základním baristickém kurzu v Doubleshotu a na podzim na kurzu Latte Art u Petry Veselé v Jílovém. Už zbývá jen obléct zástěru a nastoupit za pult s kávovarem, už jen malý krůček vpřed. To bude rozhodně jedno z největších předsevzetí pro rok 2018!

V březnu jsem se povalovala a slunila v Dubaji.
Strávila jsem krásnou dovolenou v Portugalsku a navštívila pohádkový Lisabon.























Zavítala jsem do kávové Mekky, hipsterského Berlína.
Rok 2017 byl převratný. Byl plný skvělých přátel, úžasných dovolených. Občas mě trochu potrápil, rozbrečel i unavil, ale stál za to. Už se těším, co přinese rok 2018. Tímto posledním článkem v roce vám přeju krásného Silvestra, hodně štěstí v novém roce a nazapomínejte: předsevzetí rozhodně nejsou k ničemu! Třeba vás také dostanou někam, kde najdete štěstí, lásku nebo novou zálibu. O čem by ten život byl, kdybychom neměli žádné cíle?