Slunečného sobotního rána vystupuju z letadla v Lisabonu. Venku je bezmála 40 stupňů. Půjčujeme auto a už si to razíme do našeho apartmánu v samotném roztomilém centru Lisabonu. S mojím stravováním je to složité (to je samý gluten free, lactose free, sugar free :D), proto oceňuju, že v apartmánu každý den vaříme a já si můžu jídlo připravovat tak jako doma. Ve městě utrácím jen za svou největší zálibu. Už se určitě usmíváte. Ano, kafíčkování vždy a všude.
Probouzí mě obrovský vedro v našem pokojíku. Program na ráno je jasný. Jen pár kroků od apartmánu jsme našly se Soňou (#coffee soul mates) pražírnu Fábrica Coffee Roasters. Po úžasném cold dripu bloudíme uzoučkými uličkami Lisabonu, obdivujeme oprýskané, ale o to více kouzelné azulejos. Poté naskakujeme na historickou tramvaj číslo 28, která nabízí tu nejkrásnější a nejrychlejší prohlídku města. Později odpoledne míříme k výtahu Elevador Santa Justa, který nám umožnil ta nejlepší panoramata.
V Lisabonu to je pořád prudkej kopec nahoru, prudkej kopec dolů. Přesně taková cesta vedla do Copenhagen Coffee Lab. Je skvělý, že stejnojmennou kavárnu jsem nedávno navštívila v Kodani. Po kávovém posílení se jen tak touláme uličkami, nakukujeme do místních obchůdků až dorazíme na náměstí Praca do Comerció, které je hned při probřeží. Další kroky vedou do The Mill. Kafe nás maličko zklamalo. Soňa měla ve svém ledovém kafi nakrájenej pomeranč. Nějaká zajímavá inovace:D Určitě si to místo ale připište na seznam, jídlo a hlavně ty brownies byly dokonalé.
Teď jsou na čase zase nějaké pamětihodnosti. Ráno vyrážíme autem do historického Beléma, kde navštěvujeme památník mořeplavců a Belémskou věž a Moistero dos Jerónimos. Po cestě zpět se zastavujeme v moderních a mladistvých prostorech LX Village, jejichž součástí je i Wish slow coffee house. Na mlýnku je berlínský Five Elephant a součástí kavárny je i obchod s doplňky. Den zakončujeme v muzeu kachliček Museo Nacional do Azulejo.
Na programu je výlet do městečka uprostřed skal a nádherné přírody Sintry. Místo šlapání do kopce jsme si užily (trochu nebezpečnou) jízdu tuk tuk autíčkem až k samotnému Palace Pena, kterej… Upřímně mi z části připomínal Disney Land, z části zámek princezny Sofie. Určitě ale Sintra stojí za návštěvu, jen se připravte na hooodně turistů.
Soni rodiče jdou do muzea, my musíme stihnout dvě kavárny. Zatím jsme ve městě ani jednou nepoužily městskou dopravu, tak i dnes šlapeme přes půl hodiny do kouzelného Hello Kristof, kde si vychutnáváme úžasnou acai bowl a skvělé cold brew. Dále chceme pokračovat do Café Tati, které má bohužel zavřeno. Nedaleký Fábrica Coffee shop ho tedy musí nahradit. Na oběd míříme do Time out market, kde nevíte, co si z tolika kuchyní a jídel tak rychle vybrat. V Time out marketu jsme v Lisabonu jedli víckrát a vždy jsem byla nadšená. Odpoledne ještě navštěvujeme monstrózní sochu Ježíše hledícího na Lisabon, ke kterému se dostáváme po mostě téměř totožném jako Golden Gate. Kdo se v tom má vyznat. Tak je to Rio de Janeiro, San Francisco nebo teda Lisabon?